Wimpi

Ručně okopávat 30 arů vinohradu bych věru nechtěl (= galeje). Na komfortu a proveditelnosti strojního kypření a odplevelování půdy má velký vliv způsob vysazení keřů, čili jaké jsou rozteče mezi řadami, jak jsou široká zatravněná meziřadí, jak jsou široké bezplevelné příkmenné pásy, jak jsou vysoké kmínky. Obtížné a problematické je obdělávání úzkých příkmenných pásů, které leží přímo pod nízko posazenou a širokou listovou stěnou. Obecně platí: vysoké kmínky a široké rozteče mezi řadami jsou pro tento případ výhodnější, protože se tam člověk dostane s technikou. U ručně vedeného půdního kultivátoru je velmi důležité, aby měl stranově výklopná řídítka, protože s rovnými pevnými řídítky nelze projít těsně kolem listové stěny a stroj má tendenci stále zajíždět do kmínků a sloupků.
K odplevelení (nikoli k hloubkovému kypření) pásů pod keři používám celkem spokojeně tuto techniku: MOTOR + PLEČKA. A k tomu ještě na drobné docmrdávky TOTO.
Pokud ale máte bezplevelné pásy uprostřed řad a nikoli pod keři, lze použít jakýkoli půdní kultivátor (ratavátor) i s rovnými řídítky.
Ten nástavec na křovořez, na který se ptá Martinezos mi připadá vhopdný jen pro malé plochy, čili vyloženě hobby použití na záhony na zahrádce nebo na drobné dodělávky, ale ne na pořádnou akci do vinohradu.

S některými věcmi pane CC, které jste uvedl, nemohu souhlasit, ale nebudu to dál rozmazávat, nechci být dotíravý. Ale v tom základním, že nízké zatížení keřů přináší kvalitnější úrodu, než vysoké zatížení, si zcela rozumíme. Na váš dotaz, „kolik já mám na letorost“ odpovím takto: Když budete provádět redukci násady ve své zahuštěné výsadbě, tak jak jste ji nyní popsal, tak já ve své, oproti Vám relativně rozvolněné výsadbě, dosáhnu téhož výsledku prakticky bez redukce úrody. Stačí mít pro bujné odrůdy spon alespoň 2 x 1,5 metru a střihat na tažně s osmi až deseti očky. Konkrétně zmíněná velmi bujná odrůda Cabernet Cortis u mne vytváří na réví internodia dlouhá kolem 15 až 20 cm. To znamená osm plodných oček na jednom tažni, nataženém od kmínku ke kmínku. Z nich osm letorostů a na nich cca 2,5 kg hroznů. Když vezmu kalkulačku, jsem na tom se zatížením keřů kvalitativně stejně nebo lépe než Vy, a navíc mohu mezi keři volně procházet po zatravněném středovém pásu a provádět neomezeně veškeré práce (například odplevelení příkmenných pásů motorovou plečkou do šířky 120-140 cm). Pěstuji na vysokou listovou stěnu, snažím se keřům v rámci možností dopřávat přirozené volnosti. No, když si vzpomenu, jak vypadaly moje keře odrůdy CC při panenské úrodě a jak vypadají nyní po třech dalších úrodách, je to dosti velký rozdíl (pěstuji pravokořenné, neb jsem mimo vinařské oblasti).
Jinak mi připadá, že diskuse na dané téma je spíše věcí osobních preferencí a individuální pěstitelské filosofie, než sporu, který lze rozsoudit s jednoznačným výsledkem. Ve hře je totiž velmi mnoho proměnných. Dalo by se o tom diskutovat do nekonečna. Ale protože Sparťan stejně zůstane Sparťanem a Komeťák Kmeťákem otázkou je, zda to má cenu. (Já su Komeťák (:-)).

A já zase musím reagovat na příspěvek pana CC, resp. na jeho prvou část, zabývající se hustotou výsadby. Vaše výpočty jsou matematicky správné, o tom žádná. Vaše úvaha spočívá v tom, že když na určitou danou plochu vysadíme keře v hustém sponu co nejblíže k sobě a v těsných řadách, tak při určitém optimálním rozestupu letorostů od sebe, nám pro tuto plochu vyjde jejich celkový počet. A když oproti tomu na stejně velkou plochu vysadíme keře dál od sebe, tedy v širších řadách a širších roztečích, stejný počet letorostů bude na sobě více nahloučený a tedy stěna bude více zahuštěná. OK, je to tak. Pozor ale – důležité slovo v předešlé větě je slovo „stejný“. Toto slovo je dle mého názoru právě to špatné na Vaší úvaze. Jsem přesvědčen o tom, že z principu je u bujně rostoucích odrůd nesprávné snažit se nacpat na 1 hektar 10 000 keřů, čemuž odpovídá právě doporučovaný spon 1,2 x 0,8 m. Myslím si, že to nemá nic společného s kvalitou, ale že je to maximální honba za kvantitou. Prostě snaha „vydolovat“ z daného pozemku maximální produkci. Musíme se totiž podívat taky pod zem. Tam rostou kořeny. Ptám se, které kořeny poskytnou lepší kvalitu, ty, které jsou natěsnané jeden na druhém, jako kdyby rostly v květináči, anebo ty, které mají kolem sebe dostatečný objem půdy s dostupnými živinami a dostupnou vláhou? Která půda se rychleji vyčerpá, ta která bude řídce osázená anebo ta, která bude osázená hustě? Které keře budou odolnější suchu, které nás v poslední době tak sužuje? A když koukneme nahoru, nad zem, tam jsou listy a na ně v létě a na podzim útočí padlí. A zase se ptám, které keře budou odolnější, ty které mají široká meziřadí, kterým může vítr volně profukovat anebo ty, v jejichž těsných řadách nelze skoro ani projít? Atd, atd. Prostě a jednoduše, myslím si, že z principu špatná je snaha nahloučit na malý prostor co nejvíc keřů. Myslím si, že keře by se měly vysazovat v optimálním sponu, tedy v širokých řadách a širokých roztečích, na keřích by měl být optimální počet plodných oček, tak aby letorosty mohly vyrůstat v potřebné vzdálenosti od sebe cca 15 cm a keře by měly mít tolik letorostů, kolik odpovídá jejich vitalitě růstu, tak aby keře v průběhu celé vegetace neinklinovaly k předčasné tvorbě fazochů a neplodných letorostů. Čili suma sumárum, žádné zahuštěné výsadby, ale výsadby rozvolněné s optimálně omezeným počtem keřů na dané ploše. Nevýhoda toho je jen jedna jediná – nižší produkce!

Ježkovitě neuspořádaný bujný růst s tendencí na silné zahušťování u Marquette povrzuji, a v porovnání s osataními i nižší výnos (cca o 20 % ?) rovněž. Ovšem CC je také hodně bujná odrůda – u mě vytváří dlouhé a silné letorosty, takže nároky na zelené práce jsou rovněž značné. Podobně je na tom i Golubok. Chce to holt výsadbu ve větším sponu, nedoporučuji je sázet blíže, než 1,5 metru od sebe a vybudovat drátěnku pro vysokou listovou stěnu, jinak nastanou velké porblémy. Kdežto Regent, Rondo i Nero jsou růstově v normě. Mluvím o pravokořenných rostlinách. Rondo se mi ze všech výše jmenovaných jeví jako nejpozdnější. Co se týká padlí, tak to chce polohu s dobrou vzdušnou ventilací a neměl by být zásadní problém. V porovnání výše uvedených odrůd jsou u mě na tom poněkud hůře CC, Marquette, Golubok a Rondo, ale není to žádná katastrofa, čili celkem v pohodě.

S tou ztracenou bublinkou CO2 ochlazeného vína je to zajímavé – ochlazená kvasinka ztratí svou bublinku a tím klesne ke dnu. Praxe se ale může mnohdy lišit od teorií. Letos ve snaze zastavit kvašení, jsem jeden z demižonů zkoušel intenzivně ochladit, tak jsem ho umístil do prázdné ledničky s 5°C. Kupodivu se v něm víno začalo čistit mnohem pomaleji, než víno v ostatních demižonech s teplotou kolem 13°C. Vše bylo zasířeno stejně. Zhruba po 14 dnech byla u ledničkového demižónu spodní třetina objemu stále mléčně kalná, zatímco obsah teplejších demižonů už byl zcela čistý a kaly ležely na dně…

Pokud by vám víno ještě kvasilo, muselo by se to projevit na kvasné zátce, tedy pokud ji máte v hrdle demižonu upevněnou vzduchotěsně. Jestliže máte víno dosucha vykvašené a již nekvasí, což jste uvedl 2. a 3.10., mělo by se samo už dávno začít čistit. Standardně se víno začíná samočistit už ve fázi pomalého dokvášení. Vám se (dle foto) více než měsíc po avizovaném dokvašení nečistí a je kalné v celém profilu. Navíc v chuti je cítit perlivost. Víno je zasířené – JMF tedy nemůže probíhat. Suma sumárum, něco je špatně, přičemž už vámi uvedené údaje ze 3. 10., že mošt měl „21 cukru“ a kvašení se zastavilo při obsahu alkoholu cca 8% a je kyselé, vzájemně nesedí. Kampak by se poděly ty cukry? Jak se změnil obsah alkoholu od onoho 3.10. do dneška? Chutná to nyní vůbec jako víno? Nejsou tam nějaké divné chutě, či smrádek?