Toto není jen tak několik zpustlých zanedbaných hlav nějakého líného zahrádkáře co si stěžuje že mu doporučili ňákou blbou odrůdu, toto je už umělecké dílo, nazval bych třeba „Rozpustilci ve fraku tančí Na krásném modrém Dunaji“
Při čtení mollovy poznámky z 11. 2. mi poněkud údivem upadla čelist, ale dodržel jsem vzhledem k opravdovému respektu k mollovi dekorum a nereagoval jsem, protože by to byla ostatními přihlížejícími považováno stejně jako neoprávněně zahájená konfrontace.
Manželka se úplně vyhýbá červenému, no a když už by měla na vybranou, tak jedině polosladká, nějaký pozdní sběry. Kdybych před ní postavil takový jinak pěkný suchý MP a skleničky před lahev, tak se mě zeptá, proč chci do toho pak lít svařák… Když jsem jí ale dal „pod pohrůžkou“ ochutnat mladé Marq. a neřekl co a odkud je, tak mi řekla, že nic v červeném (nebo spíš krvavě-fialovo rudém) lepšího nepila. Jasně že hodně dělají zbytkový cukry pro mlsnou ženskou část jazýčka. Snad se nerouhám, ale jsem přesvědčený, že moll měl akorát zrovna špatnou zkušenost. A proto mu samozřejmě velkoryse odpouštím.
Hm, tak tomu říkám reklamička… Taky jsem z okraj. oblasti, no asi se báli, že ti od severu s prťavými unikátními terroir s těmi pár desítkami hlav (a mnohdy pravokořenného) Solarisu, Hibernalu by asi zválcovali jižní velkopěstitele? 😉 Co třeba ti „menší“, napadá mě sapara (tečka) c z?
Rondo mám jen jeden keř a Nero tři tak na ozob, takže z nich víno nedělám, ale chuťově fajn, CC mám několik hlav, tam mě trápí padlí, protože se snažím keře týrat s co nejmenším podílem fungicidů. Ale za takové Marquette dám ruku do ohně, mám cca 20 hlav. Když pominu srovnatelně se Solarisem o dost nižší úrodnost, tak ten, kdo neúnavně vydrží opakovaně udržovat zelenými pracemi po celou vegetační dobu ten její cik-cak růst letorostů, tak se odmění absolutně skvělým vínem. Najděte si někde na jutubu něco o ní. Je mi jasný, že pro dnešní plantážový styl se strojní údržbou se nehodí. Je to odrůda pro ty, co chtějí mít mrazuvzdornou odrůdu co rodí i z podoček, chtějí omezit chemii při ošetřování, ruční práce na vzduchu bez ironie je jim radostí a chtějí si i v okrajových oblastech vyrobit a vychutnat vážně skvělé víno. Velmi zkušený Bredík z Čelechovic Vám poví víc a snad i stále nabízí sazenice Marquette i když pokud chcete kvantitu a co nejméně práce s ní, tak Vám tuhle odrůdu asi doporučovat nebude. Někde jsem kdysi viděl snímek plantáže Marq. jako převisy, tj. hlava je někde ve výšce cca 180 cm s jediným drátem a dolů visí letorosty. Typu růstu této odrůdy to možná svědčí víc než klasická drátěnka a vedení na jeden až dva tažně, ale přijde mi, že je to pak málo vzdušné a podbízí se tak rychlejšímu napadení plísním/houbám.
K tomu ESCU, nechci vůbec podceňovat nebezpečnost ani zpochybňovat existenci choroby, nicméně mně jen z logiky věci přijde jedině rozumné při postupu mezi hlavami pokaždé vydezinfikovat nůžky a zbytečně se po řezu během následné nějaké manipulace nekontaktovat uč ničím jiným. Podobně jako když roubujete, očkujete, dokonalá čistota nářadí je klíčem k úspěchu nezanést si nějakou nemoc a dovést rostlinu k očekávanému spojení, zdravému růstu bez zavlečení nemocí, podobně např. preventivní opatření proti Šárce u peckovin při řezu více stromů nebo roubování. U malé viničky do desítky hlav si to umím představit, ale u velkých plantáží…?
přesně tak, a s ruční A4 řezačkou. Jinak kdo ji nemá nejsou-li toho stovky dá se třeba dva listy na sobě plastové samolepy lehce rozřezat odlamovacím nožem za dvacku na starým linu pomalu podle pravítka, řezačkou je zase přesnější a hotovo raz-dva
kdo má lejzrovku a chce třeba dělat jen deset-dvacet etiket pro nějakou speciálku, pak doporučuju použít samolepky labelmax řada SAP372642. Vyjdou cenově rozumně levně, protože jde v podstatě o klasický papír gramáže 90 g/m2 avšak s lepicí zadní stranou. Co mi trošku vadí, že gramáž je velmi malá a protože je to papír, tak lehce prosvítá. Pak pro ještě lepší výsledek s barevnou lejzrovkou parádně vypadají už plastové buď v lesklém provedení nebo matu, slaboučké s lepicí zadní stranou 70g/m2 rayfilm R0504.1123B, bohužel zde jeden lit A4 vyjde cca na 10 Kč, to je řekněme odhadem na 6 předních etiket. Nevýhoda těchto je, že při silnějším otěru etikety občas ztratí semtam trochu pigmentu, ale výsledek je vždy luxusní ať v matu nebo lesku. Otěr se nestává nebo je minimální naopak u papírových samolep, tam je zase možná lepší inkoust. tisk, avšak s rizikem, že nesnáší vlhko/kapky (riziko rozmazání inkoustu). No a pokud chcete opravdu profi výsledek, papírová lesklá nebo matová samolepa, zeptejte se v reklamce na ofsetový tisk na papírový samolepky, nicméně to už po vás budou chtít objemy stovky kusů jinak je samolepa za nesmyslný peníze.
Ještě jedna rada u těch zmíněných dvou samolep, doporučuji lepit aspoň při teplotě lahve 15 stupňů a víc. Kdo to lepí někde ve sklepě v deseti takřka s jistotou se mu okraje budou časem odlepovat a vypadá to blbě. Je potřeba, aby po prvním odstranění podložky samolepy při lepení na materiál byla dotyková teplota co nejvyšší. Pak máte zaručeno, že ji dostanete pryč jen delším (1 min) ponořením do horké vody nebo drátěnkou.
Tak to by mě samotného taky zajímalo. Letos jsem nemohl některá vína vůbec zarazit klasickým krokem opatrné stočení 1x do druhé nádoby a rozumné zasíření. Druhý den vína perlila jakoby se nechumelilo. Dokud nebylo venku v noci ještě pod nulou tak jsem vykutal mražák a malé demižony jsem tam přes noc nechal. Některým to hned pomohlo, jedna odrůda ale ještě i tak týden ještě maličko upouštěla bublinky po vnitřku skla i když možná to už byl jen uvolnňovaný CO2 jako zbytek po kvašení a ne prací kvasinek. V každém případě příští rok bych rád alternativu mražáku, tohle mě doma trpět příště už nebudou.
© 2016-2022 wine.cz – Všechna práva vyhrazena