myslím že se dost kšeftu s vínem postupně čím dál víc soustřeďuje v rukách větších (pro mně 50 000 l a víc) výrobců, bohužel často výrobců jednoduchých přitažlivých ale taky unifikovaných a zamněnitelných eurovín bez příběhu. Jestli chcete dělat víno jenom z toho hektaru co píšete tak se vám nekonečná práca a plaholčení podle mně finančně nevyplatí o moc víc jak prodat hrozny a mět pokoj s vínama a odbytem a lidima ve sklepě atd. Na druhou stranu mám kamoša kerej se živí hlavně kšeftem s vínem a dělá tak 12-15 000 litrů, sudovka 40,- za litr a zdá se že mu to jde. Dá se jít taky cestou nějaké imaginární exkluzivity co dělají třeba autentisti, najít cestu do snobských pražských a pak se dá cena za sedmičku vyšroubovat. Sudovka z větších provozů co znám tak mezi 40ti a 60ti kč, lahve tam je hodně ale hodně velkej rozptyl. Tady na tom zastaralým fóru s vyhledáváním a řazením příspěvků jak od idiota propagujou šmejdy co prodávají sračku za 16,50, viz nahoře. To je to největší zoufalství.

Cena 16 Kč, je spíše pro ty, co vypijí vše co teče a s tím nic nejde dělat.

Přesto, že mám vinohrad, tak si někdy koupím i sudovku na ochutnání, jak se to dnes dělá a kdo pil dobré domácí víno určitě chápe to, jak taková sudovka chutná a to stojí kolem 60Kč. Bohužel je to o biznisu.

zasahuje aj trh s vínom. Praje najmä veľkovýrobcom. Ale poznám menších vinárov, ktorí idú cestou kvality, oslovujú mladých, úspešných ľudí, komunikujú s nimi cez internet, vychovávajú si ich, aby dokázali zaplatiť za kvalitu. Myslím, že to je cesta.

Víte, celé je to o kvalitě produktu. A nejde jen o samotné víno. Pokud chcete prodávat sudové, nikdy prakticky za něj pořádně zaplaceno nedostanete, ať bude dobré jakkoliv, protože lidé pijí sudové víno hlavně proto, že je levné (cenové skupině odpovídá i zákazník). Pokud chcete prodat za cenu výhodnou i pro Vás, je třeba určitě více snahy, tedy víno stočit do lahví, nepodceňovat druh lahví, hodně též etiketu a pak se vrhnout do prodeje. V množství z 1 ha asi nemá smysl prodávat jinak, než ze sklepa, takže je třeba vyvinout aktivitu tímto směrem, tzn. zapojit se do místních akcí typu otevřených sklepů (záleží odkud jste), přes které i můžete nabrat kontakty na degustace. Pokud jste v turisticky navštěvované lokalitě, je to samozřejmě mnohem jednodušší, to pak má i význam alespoň přes léto mít některé dny otevřený sklep k ochutnání i prodeji. V současné době je již dost lidí, kteří jsou ochotni si za víno připlatit, ale je třeba jim to správně podat včetně svého příběhu, poctivé práci, vinařské tradici apod. Té práce s tím je určitě dost, je asi i na Vašich časových možnostech, jestli je to reálné a vyplatí se to…

Potvrzuje se mi to, co si myslím. Naštěstí se vinařstvím neživím, je to můj velký koníček, tak jako většiny z Vás… jinak to ani asi nejde. Šance asi je v postupném vstupu na trh, nijak to nehrotit, jít cestou kvality a oslovit ty, co ji dokážou zaplatit. S těmi sladšími víny, malý vinař nebude mít nikdy technologii, aby je udržel, zde je dle mě jediná cesta přes mobilní lahvovaní, popř. službou u nějaké větší fy. Máte někdo s tímto nějakou osobní zkušenost? Já jen četl několik propagačních článků v tisku, ale neznám nikoho… např. jaké je min. množství, cca cena za službu, kvalita.. apod.

…pro většinu z nás tady, je to relax a koníček, člověk prochází nějakým postupným vývojem, učí se vlastními zkušenostmi i chybami a stejně tak se mění i zákazníci, co přicházejí do sklepa(podotýkám, že stejní), jen prošli nějakým vývojem, co se chuťových preferencí týká a jsou takoví, co dřív chtěli vyloženě sladké víno a dnes jdou po suchém, ale to je individuální, hlavně se snažíme to dělat, tak, aby výsledek chutnal nám a pokud ne, tak takové víno nenabízím ani zákazníkovi ve snaze nějak se ho zbavit(pálenica je lepší).A myslím, že občas se podaří něco zbabrat každému. Jinak si myslím, že nic než kvalita do budoucna u malovinaře neobstojí a to je i cesta, jak konkurovat „vínům“ za 16.50,-

Nejvíc mě potěší, když stálý a dlouholetý zákazník přivede známého a on se pak pravidelně vrací….to je ta nejlepší pochvala. No a ekonomicky to sice velká sláva není, ale postupně se daří zvětšovat procento lahvovaného oproti sudovce a i když je to zase víc práce a starostí, tak jiná cesta není. Tým tankom plným toho „je jedno co piju, hlavně, že sa motám“, konkurovat nemožeme, tak je třeba zaměřit se na jinou zákaznickou skupinu.