Já mám velký problém přijmout názor, že keře, které si silně vzájemně konkurují a vzájemně se omezují v růstu, čili strádají, díky tomu poskytnou kvalitnější hrozny. (Jen na okraj – co jsou to vlastně ty „kvalitnější hrozny“? Více cukrů? Lepší skladba kyselin a aromatických látek? Méně plísní?). Z vlastní zkušenosti, zejména z posledních tří let, kdy nás v létě opakovaně postihlo silné dlouhodobé sucho, mám odpozorováno, že v takovéto stresové situaci keře silně omezí vnitřní látkovou výměnu a standardní životní fukce. Je zahájen boj o holé přežití, přičemž keře si například samy začnou redukukovat asimilační a výparnou plochu tím, že samovolně shazují starší listy a letorosty zcela zastaví svůj růst. A pozor – přirozený vývoj plodů se v této stresové situaci skoro zastaví, což má za následek, že cukry v bobulích nejdou nahoru, čili hrozny přestanou dozrávat. To je praktický výsledek sucha u mne. Pochybuji o tom, že by takovéto vystresované a hibernující rostliny zároveň vytvářely „kvalitnější“ hrozny. A něco obdobného se bude dít právě při zahuštěné výsadbě a to po celou sezonu – bude to trvalý chronický problém. Další věc – pokud někdo u nás (nikoli ve Francii) se sám rozhodne testovat tyto „moderní“ zahuštěné výsadby, je třeba ocenit jeho novátorskou odvahu. Ale protože u nás jsou trochu jiné podmínky než v tradičních vinařských zemích, byl bych velmi opatrný. Pokud někdo zkouší zahuštěnou výsadbu (např. Michlovský, Gloss), neznamená to automaticky, že je to tak ve všech případech nejlepší a hurá všichni do toho! Zmínění pánové jsou jistě velmi zkušení pěstitelé, kterým nikdo z nást tady nesahá po kotníky. Jsem přesvědčen, že když do toho šli, měli to velmi důkladně rozmyšlené a byli si dobře vědomi i případných rizik.