Většinu živin (N, P, K, Ca, Mg, Mn, S…) réva získává opravdu z oněch vrchních cca 50 cm půdy, kde se přirozeně vyskytuje největší množství organických látek, které zásluhou působení mikroorganismů mineralizují a uvolňují živiny do půdy. Z hlubších vrstev réva čerpá zejména vodu, ale živiny samozřejmě také – v menší míře. Zde se jich totiž v rozpustné formě moc nevyskytuje. Proto réva trpí v suchu nedostatkem dusíku např. Pokud používáte lehce rozpustná hnojiva (NPK), je nutná jejich aplikace na jaře. Hnůj, kompost a další organická hnojiva se zase aplikují na podzim.
Zelené hnojení bobovitými rostlinami má určitě význam, zejména – jak píše Moll – co se týče dusíku, ale některé hluboce kořenící druhy (vičenec ligrus, vojtěška) mají hodně hluboké kořeny (přes metr) a umí „vytahovat“ minerály z hlubších vrstev, ukládat je do svých těl a po jejich zmulčování/zarytí je po rozkladu uvolňují do okolí. Takových rostlin je spousta (nazývají se „dynamické akumulátory živin“ – lze je vyhledat na internetu) a lze je využít..